Historie

V září roku 1916 byl zásluhou Zemského spolku pro péči o hluchoněmé  zřízen První český ústav pro hluchoněmé v Praze v Kateřinské ulici 36 v místnostech propůjčených Českou zemskou komisí.

V té době není v Praze žádný ústav s vlastní budovou. Po několikaletém cíleném úsilí Spolku pro hluchoněmé v čele se svým předsedou, profesorem MUDr. Karlem Výmolou,  se podařilo získat vše potřebné k výstavbě nového ústavu v Praze – Radlicích. Výstavba byla zahájena 30. 6. 1925.

V září následujícího roku byla stavba zkolaudována a 16. října 1926 bylo zahájeno vyučování. Ústav dostal čestné pojmenování Výmolův ústav pro hluchoněmé děti a do konce roku 1929 byl soukromým zařízením spolku. 

Od 1930 je ústav zestátněn. V té tobě odcházejí z ústavu první neslyšící děti z VIII. třídy, tedy s ukončenou úplnou základní docházkou. V této době se budova nacházela uprostřed rozlehlého pozemku. Děti užívaly krásnou zahradu se skleníkem, altánem a dvěma bazény.

V roce 1943 byla budova z nařízení Wehrmachtu zkonfiskována pro vojenskou nemocnici.

Po složitých vyjednáváních byly děti umístěny v provizorních pavilonech v Praze – Bohnicích. V roce 1945 byla budova navrácena svému účelu.

Podle školského zákona o jednotné škole z 10. 5. 1948 se všechny ústavní školy staly školami státními se zvláštní péčí. V Radlicích vznikla střední škola pro hluchoněmé a děti se zbytky sluchu. Rozdělení pražských škol na národní a střední školy zůstalo v platnosti do roku 1953.

Školským zákonem z tohoto roku se mělo dostat vzdělání II. stupně všem žákům. V důsledku toho byla r. 1959 radlická škola změněna na osmiletou střední školu pro hluchoněmé děti ve věku 6 – 15 let.

Školským zákonem z roku 1960 se obecně školní docházka prodloužila na 9 let a v Radlicích vzniká základní devítiletá škola internátní pro děti se zbytky sluchu. Současně byla při ZDŠI zřízena mateřská škola pro děti se zbytky sluchu.

V těchto letech se také stanovily zásady pro diferenciaci žáků s vadami sluchu. Rozdělení na školy pro neslyšící, školy pro děti se zbytky sluchu a školy pro nedoslýchavé.

V této době je mluvená řeč hlavním cílem vyučování a podřizují se jí všechny metody práce.

Od poloviny 80. let při vyučování začínala většina učitelů využívat ve větší míře totální komunikaci. Tato „metoda“ užitečná při vysvětlování látky a dorozumění však neposkytovala žákům komunikační systém. 

V roce 1989 se vlivem celosvětových společensko-politických událostí mění u nás také poměry na školách pro sluchově postižené. Při vzdělávání těžce sluchově postižených se začínají prosazovat nové trendy – odklon a posun od hlasité audio-orální řeči k vizuálním komunikačním prostředkům – k jazyku psanému a motoricko-vizuálnímu jazyku znakovému.

Od poloviny 90. let jsou na školu přijímáni sluchově postižení absolventi se středoškolským a vysokoškolským vzděláním (kteří zde působí jako pedagogové a vychovatelé). Od roku 2003, kdy se součástí školy stala Střední zdravotnická škola - obor Asistent zubního technika, pracují na škole také tlumočníci znakového jazyka. V roce 2008 se součástí školy stalo Jazykové centrum Ulita (nynější Ulicentrum) s cílem rozvíjet a podporovat celoživotní vzdělávání lidí se sluchovým postižením v celé České republice. Na škole je od této doby také ateliér pro tvorbu multimediálních výukových pomůcek.

O dobrém jménu školy svědčí i to, že škola byla vybrána k vzácným návštěvám:

7. května 1991 navštívila školu princezna z Walesu Diana, tehdy manželka britského následníka trůnu prince Charlese, v doprovodu paní Olgy Havlové, manželky prezidenta ČSR, a sportovní legendy paní Věry Čáslavské.

Na podzim téhož roku navštívila školu paní Marilyn Quaylleová, manželka viceprezidenta USA, opět s paní Olgou Havlovou, předsedkyní Výboru dobré vůle.

V roce 1993 byla na návštěvě školy paní O. Havlová potřetí, tentokrát se sochařem M. Bílkem, který věnoval dětem kus své práce, která interiér školy zdobí dodnes.

TKN o naší škole

Ve středu 11. ledna měl na druhém programu České televize premiéru Televizní klub neslyšících, který se celý věnuje 90. výročí postavení naší školní budovy v Praze Radlicích:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096066178-televizni-klub-neslysicich/216562221800020/

Autoři TKN připojili k vysílání tuto anotacii:

Jedna z nejdéle působících speciálních škol, SŠ, ZŠ a MŠ pro sluchově postižené v Radlicích, slaví 90 let své existence. Když byl v září roku 1916 díky Zemskému spolku pro péči o hluchoněmé zřízen První český ústav pro hluchoněmé v Praze, neměl ještě vlastní budovu. Po několikaletém úsilí Spolku v čele s profesorem Karlem Výmolou se nakonec podařilo získat povolení ke stavbě školy v Radlicích a konečně v říjnu 1926 zde bylo zahájeno vyučování. Na památku hlavního iniciátora bylo toto soukromé zařízení pojmenováno Výmolův ústav. V roce 1930 byl zestátněn. V té době už ze školy odcházely první neslyšící děti s ukončenou základní docházkou. My se v tomto TKN podíváme nejen do minulosti tohoto ústavu, ale ukážeme také, jak se v průběhu desetiletí změnila výuka, vybavení školy i přístup pedagogů, jaké možnosti poskytuje škola absolventům, v čem pomáhají legislativní úpravy a co by si všichni pro neslyšící děti přáli do budoucna.